Historie speciálních sil

Úvod

Speciální síly hrají důležitou roli od počátku dějin válčení. Dostávaly přednost v situacích, kdy bylo žádoucí zlikvidovat nepřítele stylem „udeř a uteč“ nebo provést různé druhy sabotáže. V takovýchto případech by nasazení rozsáhlých formací běžné armády nesplnilo požadované cíle. Oproti tomu nepočetná speciálně vycvičená jednotka dokázala přinést mnohem větší užitek. Činnost speciálních sil se ovšem neomezuje jen na zabíjení a ničení, nýbrž zahrnuje mj. i průzkumné mise, čímž poskytuje ostatním složkám armády cenné zpravodajské informace. V posledních letech je jejich mediálně nejznámějším posláním boj proti terorismu a tzv. povstalcům. To je ale v mnohých situacích přivádí do „velmi šedých“ oblastí práva...

Od antiky po novověk

Již v časech dávno minulých si velitelé uvědomovali, že je výhodné mít ve svých řadách elitní uskupení bojovníků, které jednoduše dokáže, co jiní nezvládnou. V antických dobách si takto vojevůdce Hamilkar Barkas (otec Hannibala) speciálně vycvičil oddíly, které pak páchaly škody nepříteli i několikrát za den. Později v období Křížových výprav vznikly jednotky Templářů (rovněž se speciálním výcvikem) a ty přepadávaly menší muslimské skupiny za účelem získání kořisti. I muslimská armáda disponovala jednotkami zvláštního určení. Mezi nimi byla i námořní jednotka, která používala zamaskované lodě a díky tomu mohla mnohem efektivněji provádět špionáž a údery. Příslušníci jiné muslimské jednotky se zase převlékali za křižáky, lstí se dostali na palubu lodi, kterou následně obsadili.

Ve starověké Číně a později feudálním Japonsku si různé klany a organizace vychovávaly elitní bojovníky, jimž se říkalo nindžové. Cvičili se v bojových uměních, zvláštních taktikách, asymetrickém válčení a partyzánském boji, přičemž používali nejmodernější dostupně zbraně. Obvykle si je najímali znepřátelení vůdci, aby destabilizovali situaci svého rivala. Úkolem nindžů za takovýchto okolností byla špionáž, úkladné vraždy, sabotáže apod.

I za Napoleonských válek existovaly jednotky, které se nevěnovaly vřavě na klasickém bitevním poli. Obdržely speciální úkoly průzkumného charakteru a také plnili úlohu předsunutých hlídek.

V Britské armádě se potřeba specializovaných jednotek nekompromisně přihlásila během druhé burské války (1899 - 1902, Afrika). Požadavky nejlépe splňovaly stopařské jednotky, které vynikaly ve střelbě i celkových bojových dovednostech. Jednotku vytvořil v roce 1900 Lord Lovat a po válce se formálně stala první odstřelovačskou jednotkou v britské armádě.

První světová válka

Během první světové války vytvořil plukovník Bassi z italské armády údernou jednotku (Reparti d'assalto) velikosti praporu nazvanou Arditi. Byla jim přidělena taktická úloha nárazových oddílů, která spočívala v narušování nepřátelské obrany, čímž měla připravit cestu pro postup další pěchoty. Arditi nebyli považováni za pěchotní oddíly, ale pohlíželo se na ně (a také tak byli organizovaní), jako oddělené bojové křídlo. Dostalo se jim rozšířeného taktického výcviku, nejlepší a nejmodernější výzbroje a nových uniforem odlišných od zbytku armády.

Tyto jednotky lze považovat za první „opravdové“ speciální síly v moderním světě. Na německé straně se nasazení speciálně vycvičených jednotek Sturmtruppen odráželo v úspěšné Jarní ofenzívě, kde je jejich nekonvenční infiltrační taktika de facto zařadila mezi speciální síly.

Druhá světová válka

Za druhé světové války vzniklo v roce 1940 britské Army Commandos. Bylo tím vyslyšeno předchozí volání Winstona Churchila po zformování „speciálně vycvičených bojovníků loveckých kvalit, kteří dokáží rozpoutat na nepřátelském pobřeží vládu hrůzy“. Základním stavebním kamenem jednotek Commandos byli dobrovolníci z řad stávajících vojáků. Ti pokračovali jako zárodky dalších speciálních jednotek, mj. Pouštní skupiny s dalekým dosahem (Long Range Desert Group), Special Air Service (SAS), Special Boat Service (SBS) a Small Scale Raiding Force ze Special Operations Executive.

Německý Wehrmacht se také přizpůsobil novým potřebám války. Ze Schutzstaffel vznikla Waffen-SS, která původně sloužila jako ochránce NSDAP, a později se z ní vyvinuly paravojenské odddíly. Waffen-SS sehrála ve válce důležitou roli, především na východní frontě. Poslednímu boji, jemuž SS čelila, byla bitva o Berlín, kde se snažila zastavit sovětský postup.

Při kampani v Burmě (dřívější Barma) podnikaly jednotky Chindits ze svých základen průniky hluboko na území japonského nepřítele. Za cenu mnoha ztrát na životech při střetech s Japonci v Burmských džunglích se získaly zkušenosti, které se uplatnily v mnoha poválečných operacích britské armády.

V polovině roku 1942 vytvořily Spojené státy po vzoru commandos jednotky Rangers. USA a Kanada dále ustanovily sabotážní lyžařskou brigádu za účelem operací v Norsku. Nakonec operovala v Itálii, kde se stala známá jako Ďáblova brigáda.

21. října 1944 převelel Hitler Skorzenyho do Berlína. Nechal se totiž inspirovat americkou fintou, která použila tři zajaté německé tanky s německými barvami k drtivé devastaci Cách. Přidělil tedy Skorzenymu velení nad obrněnou brigádou, která následně provedla operaci Greif. Něco okolo dvou tuctů německých vojáků, většina z nich v ukořistěných amerických armádních džípech a převlečených za americké důstojníky vojenské policie, proniklo americkou linií v časných hodinách bitvy v Ardenách a zaselo zmatek na spojeneckém území odvelením konvojů pryč z předních linií. Hrstka Skorzenyho mužů padla do zajetí Američanů a rozšířila fámu, že Skorzeny vedl nájezd na Paříž s cílem zabít nebo zajmout generála Eisenhowera. Přestože se jednalo o lež, Eisenhower byl na týdny přemístěn do svého velitelství a Skorzenymu se dostalo označení „nejnebezpečnějšího muže v Evropě“.

V Itálii zodpovídala za potopení nebo zničení značného množství spojeneckého materiálu Decima Flottiglia MAS. Po rozdělení Itálie v roce 1943 si uchovali ti, kteří bojovali proti Němcům, původní název a ti, co proti spojencům, se přejmenovali na Mariassalto.

Z Special Unit byla jednotka australského námořního komanda, která bombardovala japonské lodě v singapurském přístavu.

Ve Finsku působila jednotka Kaukopartio. Prováděla průzkumné mise hluboko v Sovětském svazu a také byla užívána k ničení strategických cílů.

Konec 20. a začátek 21. století

Během druhé poloviny dvacátého století a ve století jednadvacátém se stávají speciální síly významnějšími, protože vlády nalezly cíle, kterých je někdy lepší dosáhnout malým týmem složeným z anonymních specialistů, než větším a více politicky kontroverzním konvenčním rozmístěním vojenských sil. Jak v Kosovu, tak i v Afghánistánu, byly speciální síly použity ke koordinaci činností mezi místními partyzány a vzdušnými silami. Spolupráce fungovala tak, žepartyzánští bojovníci zaměstnali nepřátelské vojáky a tanky a přinutili je k pohybu do míst, kde je mohly ze vzduchu napadnout spojenecké síly.

Speciální síly byly a jsou trvale užívány v klíčových vojenských operacích jako například ve válce o Falklandy, potížích Velké Británie s partyzány v severním Irsku, v obou válkách v Zálivu, v Afghánistánu, Kosovu, Bosně, první a druhé Čečenské válce, při obléhání íránského velvyslanectví v Londýně, během moskevské krize s rukojmími v divadle, při další krizi s rukojmími na japonské ambasádě v Limě, v Peru... dalo by se pokračovat ještě hodně dlouho.

Autor článku: Redakce Specwar | Poslední aktualizace 27. 12. 2009